Proč žijeme ve městě

Města se odedávna rozvíjela cíleným sdružováním lidí a jejich nejrůznějších aktivit. První města vznikala jako místa obchodu, ochrany před nepřáteli a správní centra.

Dříve se města z různých důvodů jasně vydělovala z krajiny. Dnes to neplatí. Zároveň ale víme, že město se s krajinou nemůže jen tak prolnout – už by pak nebylo městem. I nadále platí, že jednou ze základních charakteristik města je „soustředění“ všeho lidského, co dělá život pohodlnější a „vyspělejší“.

Celosvětově se podíl městského obyvatelstva stále zvyšuje, přičemž nedávno překročil 50%. V ČR žije ve městech přibližně 75% obyvatel. Dnes je stejně atraktivní žít ve městě i v kontaktu s přírodou. V posledních desetiletích tak probíhá současně urbanizace i suburbanizace, tedy stěhování lidí z venkova do měst i odchod městských obyvatel do venkovského zázemí. Města jsou centry civilizace, jejich obyvatelé ale současně zůstávají závislí na okolní krajině a přírodních zdrojích. A to v rovině fyzické i psychické. Zachování kvalit města a přilehlé krajiny vyžaduje zvýšené úsilí.
 

Fenomén města v 19. století

V našich zemích došlo k výrazným změnám v uspořádání měst až v 19. století, kdy pozbyly smysl městské hradby. Jejich zbourá¬ním se začal smazávat kontrast mezi městem a krajinou. Velký rozvoj průmyslu přitahoval v té době mnoho lidí z venkova do města, představujícího vidinu lepšího života. Vzhledem k přelidnění nuzných obydlí a znečištění živelnou průmyslovou výrobou zůstala tato vize pro mnoho lidí nenaplněná. Pokusem o řešení této situace byl na přelomu 19. a 20. století koncept tzv. zahradních měst – „měst bez slumů a kouře“, navržených Ebenezerem Howardem, který hledal model spojující přednosti města a venkova. Idylické bydlení bylo podmíněno oddělením od výroby a dalších městských funkcí při spojení rychlou dopravou. Ačkoli architektura zůstávala ještě tradiční, v uvažování se začal projevovat nástup moderny.
 

Vyberte, který plán zobrazuje příklad zahradního města:

 

 

Rozpad veřejného prostoru

Moderní hnutí na počátku 20. století přineslo ideu funkcionalismu. Zcela nový pohled na utváření prostředí byl podporovaný celospolečenskými změnami a rozvojem nových technologií. Podle teorie funkcionalismu měla být obydlí prostorná a vzdušná. Namísto ulic a náměstí se proto stavěly samostatně stojící budovy splňující všechny nároky na oslunění a větrání. Rozsáhlé zatravněné plochy mezi budovami se měly stát samozřejmým místem pro rekreační aktivity a společenský život. Z nově budovaných měst a čtvrtí zmizely ulice a náměstí.

Dalším důležitým požadavkem funkcionalismu bylo vymezení částí města pro jednotlivé funkce. Oddělení bydlení, výroby a rekreace mělo určité hygienické výhody, zároveň však toto řešení razantně zvyšovalo nároky na dopravu a vznikaly tak nehostinné odlidštěné části měst. V úvahách o „stroji na bydlení“ nebyl prostor pro posouzení důležitosti sociálních aktivit. Roztroušení a rozptýlení domů zajistilo světlo a vzduch, ale způsobilo také významné rozředění lidských kontaktů a událostí. Přestože dnes jsou známé nevýhody funkcionalistického plánování, současný urbanismus je jím stále velmi ovlivněn.
 

Autem napříč sídelní kaší

Ve druhé polovině 20. století se rozvinul problém automobilismu. Auto, vnímané zpočátku jako osvobození v pohybu, umožnilo do té doby nevídaně efektivní přesuny v prostoru a čase. Mobilita měla být vyřešena výstavbou dostatečně kapacitních komunikací, což však způsobilo další erozi města a veřejného prostoru. Bariéry v podobě velkých dopravních staveb, prostorové nároky jedoucích i parkujících aut, hluk a emise – to vše nadále snižovalo a snižuje obyvatelnost města.

Logickým důsledkem je útěk, odchod na okraj města ve snaze najít klidné a zdravé prostředí pro bydlení a současně si uchovat dostupnost „mateřského“ města. Postupně dochází k završení funkcionalistické ideje zónování: masivní výstavbou obchodních a zábavních center, kancelářských a logistických komplexů těžících z dobré dopravní dostupnosti automobilních zákazníků a uživatelů

Model bydlení v satelitech za městem není uspokojivý ani pro jejich obyvatele, natož pro město, na kterém parazituje. Předměstí jsou závislá na autech, protože veřejnou dopravou není možné vzhledem k malé hustotě obyvatel obsloužit. Ze stejného důvodu tam nefunguje ani maloobchodní sít, služby a vybavenost.
 

Potenciál hnědých polí

Brownfields (hnědá pole) jsou městské stavby, pozemky a areály, které ztratily své původní využití, jsou opuštěné nebo nedostatečně využívané. Podmínkou jejich nového využití je intervence, např. odstranění ekologické zátěže po výrobě. Umění recyklovat nevyužité území uvnitř města je pro celou společnost velkou pomocí.
 

Jak rozvíjet město

Jaké nástroje může samospráva použít pro rozvoj města a jeho kvalitní správu? K určení směřování rozvoje města slouží strategický plán. Nemá povahu závazných právních předpisů, jeho cílem je najít vizi rozvoje, získat pro ni podnikatele i obyvatele a sjednocovat činnost samosprávných orgánů a úřadů - aby byla efektivní a směřovala k naplnění stanovené vize. Dalším nástrojem je územní plán: dokument, který stanovuje, k jakému účelu a jakým způsobem je možné využít pozemky nacházející se na území města. Územní plán vymezuje rozvojová a přestavbová území a veřejnou infrastrukturu. Nemůže však přikázat, aby byly navržené plochy uvedeným způsobem využity.

Silným nástrojem samosprávy je vlastnictví pozemků. Město může samo připravovat rozvojové projekty nebo před prodejem městských pozemků určit konkrétní požadavky na jejich využití i podíl na vybudování dopravního napojení nebo veřejného prostranství. Klíčovou roli v naplňování vizí rozvoje města hraje pochopitelně také městský rozpočet. Jde o to, kolik prostředků může město investovat a také, na jaké projekty
prostředky využije.

Velký efekt může mít osobní odvaha a politická vůle vedení města. Vhodnou volbou priorit a aktivním přístupem lze změnit mnohé. V poslední době můžeme najít řadu starostů, kteří šli s kůží na trh. Výrazné příklady najdeme ve světových metropolích: londýnský Ken Livingstone se zavedením mýtného, pařížský Bertrand Delanoë s uzavřením dopravy na nábřeží Seiny nebo tým newyorkského starosty Michaela Bloomberga masivně podporující cyklodopravu na úkor automobilismu. Odvážně postupuje i pražský primátor Tomáš Hudeček mj. ve věci přípravy Metropolitního plánu.
 

Město 21. století

V poslední době zaznamenáváme ve společnosti zvýšený zájem o kvalitu městského prostředí, sociologové mluví o reurbanizaci – návratu lidí do měst. Současné znalosti i aktuální trendy nás vybízejí zaměřit se na odstraňování problémů a posilování dobrého, co život ve městech nabízí.

Během minulých dvaceti let se rozpracovala řada konceptů odpovídajících na otázku udržitelnosti měst. Hnutí Nový urbanismus, koncept Smart cities, teorie kompaktního města nebo města krátkých tras mají společných několik základních principů.
 

Koncept „měst pro lidi“

Dánský urbanista Jan Gehl ve své knize Města pro lidi dokládá, že když je zajištěna určitá kvalita městského veřejného prostoru, je i celé město zdravé, bezpečné, atraktivní a udržitelné. Nejde však jen o úpravu veřejných prostranství – základní principy ovlivňující kvalitu veřejného prostoru se musí promítnout už do urbanistické koncepce.
Které to jsou?